Mumraj in Mumbaj a prvni jizda vlakem

Stejne jako nevim, kam se v Indii na ulici driv divat, tak nevim, o cem zacit psat. Jsme v Indii u paty den, Bombaj jsme davno nechali za zady a presto se nam skoro nechce psat na blog a vracet se zpatky k prvnim dojmum, ktere uz jsou davno zasunute a prekryte novymi zazitky.
Uz pocatecni jizda z letiste byla silena, rozhrkanym taxikem jsme za tmy jeli tricet kilometru pres cele mesto a nestacili hltat pohled na ulici. vsude davy lidi, stojici, sedici, spici, prodavajici, nakupujici, cumejici, nicnedelajici. Na silnici samozrejme pravidla silnicniho provozu nikdo nerespektuje a tak se vsude troubi a predjizdi a i kdyz to vypada jako jizda smrti, nikomu se nic nedeje.
Prvni den jsme hlavne vydejchavali Bombaj, kterej je neuveritelnej a vycerpavajici a jako se v dubaji nedalo vydrzet kvuli horku, tak tady jsem mela problemy nezacit po patnacti minutach utikat pryc hlavne kvuli nervovymu napeti, ktery vyzadovala obycejna chuze po ulici. PO trech hodinach cekani na krasnym nadrazi victoria terminus jsme zjistili, ze listky do aurangabadu na ten samej vecer uz nesezeneme, tak jsme zakoupili na pozitrek. DRuhej indickej den byl o poznani klidnejsi a bohatsi, videli jsme obrovitanskou poulicni pradelnu, mesitu v mori, ktera se za prilivu stejne jako le mont saint michel stava strovem a barvama zaricici chram bohyne laksmi, plnej vericich prinasejicich kvetinovy dary.
A pak uz cesta na nadrazi a vvvvllllaaaaakkkk. OMG! "Kupe" ma asi 5 metru ctverecnich, je urceny pro osm lezicich lidi a kdyz majitele luzek, treba ja, nejsou schopni vykopat pobehliky, vejde se jich tam az ctrnact. Spi se po dvou, po trech, na zemi, proste vsude. Neprostupnejma vagonama prochazej prodavaci vseho moznyho, caje, sendvicu, baterek, umelohmotnejch spidermanu, ktery si ve dve rano, whatta surprajs, nikdo kupovat nechce. V nasem kupecku cestovali jeste dva Francouzi a tak nase ctyri exoticky tvare brzy prilakaly nekolik Indu, ktery si posedali kam to slo a zacali se s nama vybavovat. Nejdriv to bylo super, asi hodinu jsme se jenom chechtali, ptali se nas na puvod, o kterym nekdo vedel neco a nekdo i min nez nic a pak nam na oplatku vypraveli o Indii oni, kam jit, co si dat k jidlu, jak spravne vyslovovat dekuji, danyavaad, aby clovek nevypadal jako evropska trubka. Min zabavna cesta zacala bejt v okamziku, kdy jsem si uvedomila, ze indaci neminej ani na noc odejit na jim urceny mista,ale hodlaj se s nama podelit o ty nase. na mym luzku zasquatoval ten nejtlustsi z nich, takze jsem za celejch sedm hodin temer nezamhourila oci. no, priste nas ceka jizda asi desetihodinova, tak budu duslednejsi a nepustim k sobe ani jedno neduzive indicke decko.
Nejak mi to psani dnes nejde, tak prenecham zbytek popisu vojtovi. dekujeme za komentare a piste dalsi, at vidime, ze to ctete a ze ma to nase pisalkovani nejakou cenu. namaste z aurangabadu!