epizoda

Znaveni cekame na svuj nocni vlak na ahmedabadskem nadrazi, ktere i pres pozdni hodinu praska ve svech. Sedime trochu stranou, presto se opet rychle dostavame do centra pozornosti vetsiny kolemjdoucich, kteri na nas ziraji, mavaji, obcas se na neco zeptaji nebo chteji penize. Prichazi dedecek v turbanu a sukni z platna, v ruce drzi fletnu. Nabizi ji Vojtovi a chce mu ji pujcit, Vojta odmita a chvilku pote kroutim hlavou i ja. Ukazuju na nej, rada bych, aby nam neco zahral on. A on se chape svoji pistalky a hraje. Minutu, dve, pak se usmeje a ukloni. Nez mu stacime podekovat, mizi v davu.